Politici řešení znají, bohužel nic nedělají
Dle Březiny politici nenazývají věci pravými jmény. Často hovoří o věcech typu „fiskální nesoulady mezi příjmy a výdaji“ a podobně, aby tomu běžní občané co nejméně rozuměli. „Já prostou češtinou sděluji, že máme velmi slabý výkon české ekonomiky, že prostě to, co všichni vyděláváme, nestačí na to, co již řadu let utrácíme. Takže žijeme na dluh, na úkor našich dětí, našich vnuků,“ vysvětluje Březina. Dodává, že máme dvakrát až třikrát slabší ekonomiku, než Německo, Rakousko, Francie, a téměř pětkrát slabší ekonomiku, než mají Švýcaři: „Žádné vlády toto neřešily, bohužel ani ta současná.“ Březina si je vědom, že recepty a řešení samozřejmě existují, snad je i někteří politici znají, ale dle něj naprosto nic nedělají. Domnívá se, že žádný politik řešení výše uvedeného stavu nemůže začít prosazovat, neboť se každý z nich bojí, že již nikdy nebude zvolen, a tak dle jeho slov raději ženou národ do chudoby.


Prezident, parlament a vláda mají povinnost starat se o své občany
Březina vnímá také vystřízlivění lidí v souvislosti s energetickou krizí. Podle něj se lidé definitivně obávají budoucnosti, protože jejich složenky, nájmy a ostatní náklady logicky nemohou čekat několik let, než Česká republika dosáhne energetické suverenity: „Prezident, vláda a parlament mají povinnost se postarat o svoje občany. Především o svoje občany a až pak, máme-li na to dost silnou ekonomiku, samozřejmě i o uprchlíky.“ Namísto toho chce podle Březiny vláda své občany finančně ještě více zatěžovat: „Vláda slibovala, že nezvýší daně. Teď ekonomičtí experti říkají, že se tento slib musí porušit, že byl neuvážený.“ S vládou nespokojený Březina vidí řešení následovně: „Celkový stav je dán tím, že v Česku trvale klesá podíl produktivně pracujících lidí, a naopak trvale stoupá zaměstnanost lidí pracujících pro stát - úředníků, což je strašlivá věc, ale i lidí ve zdravotnictví, školství a podobně. Bez zásahu do tohoto trendu se nestane vůbec nic. Nepomůže ani změna daní. Máme extrémní množství lidí pracujících pro stát, asi pětadvacet procent. A všechny vlády se buď tohoto zásahu bojí, nebo o situaci ani nevědí. Vlády přemýšlejí, jak se s naším hubeným měšcem tvářit, že jsme bohatí.“